Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 1 2 3 4 5

Zápisy a usnesení zastupitelstva

uzob

Evidence hřbitovů

hrbitov

GEOMorava

geomorava

Navigace

Obsah

Stránka

Arcibiskup Matocha



Arcibiskup Matocha
 

Arcibiskup Matocha

 

Před padesáti lety zemřel arcibiskup Matocha

Do čela olomoucké arcidiecéze byl jmenován měsíc po nástupu komunistické diktatury v roce 1948 a trvalo jen dva roky, než nový režim zasáhl do jeho života: olomoucký arcibiskup Josef Karel Matocha se stal vězněm ve vlastní rezidenci a po jedenácti letech nekrvavého mučednictví, 2. listopadu 1961, zde také zemřel.

Narodil se v chudé rodině v Pitíně u Uherského Brodu 14. května 1888. Studoval v České koleji v Římě, kde dosáhl dvojího doktorátu filozofie a teologie.

V roce 1919 se stal profesorem lycea v Bratislavě, roku 1921 profesorem bohosloveckého ústavu v Nitře a v roce 1924 byl jmenován řádným profesorem křesťanské filozofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami. Výuce a výchově kněžstva chtěl dát pevný základ v souhrnně pojaté křesťanské filozofii, kterou začal psát latinsky jako Compendium philosophiae christianae. Stihl však zpracovat a vydat jen její třetí díl s názvem Critica (1940).

Když byl 23. března 1948 nečekaně jmenován olomouckým arcibiskupem a 2. května nastolen za účasti členů československé vlády, dal se ihned do horlivé vizitace arcidiecéze, kázal a promlouval i několikrát denně, navštěvoval školy i závody k obdivu všech, kdo ho znali jako profesora „suchopárné“ filozofie. Probudil se v něm živý, až ohnivý slovácký temperament. Vizitace byly spojeny s biřmováním.

Měl i plány v oblasti historické vědy, jíž chtěl otevřít nové prameny reorganizací kroměřížského archivu a knihovny. Jako ctitel arcibiskupa Stojana, jemuž vděčil za pomoc na studiích, zahájil roku 1949 informační řízení za jeho blahořečení. Žadatelem byl Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje.

V roce 1949 tajně vysvětil biskupa Františka Tomáška, pozdějšího arcibiskupa pražského a kardinála.

Přímé pastorační funkce však mohl vykonávat jen do roku 1950, kdy byl internován ve své rezidenci a začal prožívat období nekrvavého mučednictví. Od té doby mohl řídit arcidiecézi jen prostřednictvím svého generálního vikáře, preláta Josefa Glogara.

Zemřel 2. listopadu 1961 v Olomouci – v podstatě jako vězeň ve své rezidenci – na nedostatečnou lékařskou péči, kterou mu StB odpírala povolit. 6. listopadu byl pohřben na hřbitově ve svém rodišti Pitíně u kostela sv. Stanislava Krakovského, který dal moderně a umělecky upravit.

„Byl svými spolupracovníky označován za služebníka pravdy a nepřítele polopravd a lží, přetvářek a nespravedlností,“ vzpomíná na svého předchůdce současný olomoucký arcibiskup Jan Graubner. „Je dobré umět se zahledět na hrdinného svědka víry a nekrvavého mučedníka věrnosti, abychom objevili další důvod ke zdravé hrdosti a naději pro budoucnost. Já v něm vidím skutečného mučedníka, který zemřel pro Krista ve velmi těžkém vězení tvrdé samoty, i když šlo o palác,“ uzavírá arcibiskup Graubner.

 


2. 11. 2011 Zobrazit méně

Stránka